DOLŇÁCKO WEB

Gorica je zajímavé historické město, odkud je blízko do hor i k moři. Po druhé světové válce bylo rozděleno. Historická část připadla Itálii a nazývá se Gorizia. Bývalé předměstí je slovinské a nese název Nová Gorica. Obě města i jejich okolí jsou dnes cílem mnoha turistů a málokdo z nich si uvědomí, jaké hrůzy se zde odehrávaly přibližně před sto lety.

Pohled na účast našich vojáků v 1. světové válce je dodnes zkreslen příběhem dobrého vojáka Švejka a tolik vyzdvihovanými legionáři. Na statisíce mužů, kteří bojovali v rakousko-uherských uniformách, se ihned po skončení války a vzniku Československa z politických důvodů raději zapomnělo. Teprve nyní se zájem o jejich osudy probouzí.

"U Konstanovic jsme byli nasazeny tři úderky. Jedna úderka - 9 chlapů. S důstojníkem nás bylo 28. Samostatný oddíl. Naše zbraně byly - granáty a revolver. Dobyli jsme asi 300 metrů talianských zákop. Zdá se to být nepravda proti tak velké přesile" ...

Ludé ve městoch si o zabijačkách na dědinách myslijú bár co … Tak vám o tom něco povím … To byua tady v Huku jedna rodina. Měli syna svobodného, ešče doma, a dvě céry vdané ve městoch.

Strýc Jakub bývali veliký srandista. Dyž došli dóm trochu napitý a tetka jím domúvali, říkávali: "Ále, hybaj Aničko, nač budem šporovat, děcek nemáme. Majú sa o náš majetek po smrti hádat druzí ? Ešče by nás aj v hrobě obrátili!"

Byuo to v měsíci červenci : obilé dozrávauo a pán farář si vyšli na procházku, aby sa nadýchali čerstvého vzduchu. Dyž sa vracali, stavili sa v hospodě a dali si pivo. V rohu seděli štyřé chuapé a hráli karty.