DOLŇÁCKO

malebné údolí, vymezené historickými územími Moravy a Slovenska, úrodný kraj podél řeky Moravy. Na severu sousedí s Valašským královstvím, na východě jej hřebeny Bílých Karpat oddělují od Slovenska. Malebná a harmonická krajina je na východě lemovaná Javořinou a Lopeníkem, na západní straně svatý Antoníček : na severu zdobí obzor silueta Buchlova. Příroda je bohatá na floru i faunu a romantika potěší „jen tak“ se toulat pestrými loukami, pastvinami a lesními porosty.

Je osídleno od dávného pravěku : podél koryt řek vedl nejstarší kupec karavany s nákladem jantaru a bronzových výrobků a na křižovatkách těchto stezek budovali naši předchůdci svá sídla. Zde se setkávaly lidské osudy a vyvíjela civilizace a není náhodou, že právě v tomto kraji ležela centra kdysi slavné Velkomoravské říše, i sídlo věrozvěstů Cyrila Metoděje.

DOLŇÁCKO ale není jen historickým územím : jeho nedílnou součástí jsou - i v dnešní době stále živé - projevy folklóru, zvykoslovných tradic, lidových písní a tanců. V mnoha jeho částech je zachována původní lidová architektura. Domy mají tradiční fasádu s modrým obrovnáním a jejich malebný ráz často doplňuje lidová malůvka s charakteristickými motivy. O svátečních dnech a slavnostech je možné se setkat s barevným a tvarově bohatým lidovým krojem. Dřevěné hračky, velikonoční kraslice, figurky z kukuřičného šustí, ručně tkané textilie a výšivky - to vše dotváří osobité kouzlo Dolňácka : město Hluk patří k jeho uherskoostrožské části.

DOLŇÁCKO nese ve svém názvu i cimbálová muzika a národopisný soubor, které řadu let působily a - zčásti ještě působí - v našem městě : městě, které je v regionu známé jako místo - jak jinak než Dolňáckých - slavností, ozdobenou Jízdou králů. V této době se region nejvíce rozzáří hýřivou barevností svých krojů, rozezní se zvuky cimbálových muzik i dechových hudeb, doplněných zpěvem i tancem souborů a zpěváckých sborů. A když se na Památkových domcích k tónu houslí, basy a cimbálu, ke zpěvu, při kterém se muži obejmou kolem ramen, přidá i pohárek dobrého vína, které zrálo v bečce ve vinařově „búdě“. A o tom všem bychom chtěli rozjímat...