04.07.2010
V těchto dnech nejen husohorští vinaři s nasazením veškeré chemie bojují o budoucí úrodu. Když posloucháte rady moudrých stařešin, většinou se dovíte, kam nemáte chodit, co nemáte dělat a do čeho se nemáte rozhodně pouštět. Kolem vinohradu jsou nejoblíbenější rady, že je to hrozně moc práce a že vás čeká 7 let neúrodných a 7 let úrodných a že se z vás stane alkoholik. Je pravda, že ještě nikdy jsem k tomu neměl tak blízko. Tedy k tomu neúrodnému roku.
Sněžný povlak peronospory (Plasmopara viticola)
na rubu listu
Peronospora se objevila na listech už před květem koncem května, obvykle to bývá až v období dokvétání v 2. dekádě června. Tím pádem měla choroba dostatek času k rozvoji a nyní čelíme jejímu enormnímu tlaku. A týká se to samozřejmě všech plísní i bramborové.
Na rozvoj mají vliv hlavně srážky. V roce 2010 napršelo:
Za současný stav vděčíme květnu se 162 mm srážek.
Ve srovnání s rokem 2009 jsme o 19mm v předstihu včetně července, tak doufám, že nás čekají letní hice a sucho. Sice nenarostou brambory a řepa, ale o ničivém vlivu červencových such na okopaniny nám snad napíše zase nějaký bramborář.
Právě předminulý týden se odehrálo takové malé drama, ale dost zásadní.
Ještě v úterý se všechno jevilo na Husí hoře v pořádku, hrozny dokvétaly, žádná nemoc nebyla moc vidět a vzhledem k výrazně chladným nocím do 10 stupňů Celsia jsem si říkal, že to určitě ještě nějakou chvíli vydrží. No čtvrtek mě přesvědčil o opaku. Hned u vstupní brány jsem se lekl těch žlutých a zkroucených listů na řádcích jistého majitele. Prohlíželi jsme s ostatními vinaři listy, ale jenom výjimečně jsme objevili sněžný povlak na rubu listu svědčící o peronospoře. Vyslovil jsem toužebnou domněnku, že je moc vody v půdě a hrozně chladné noci a rostliny mají problém s příjmem železa a jiných prvků a trošku teplotní šok. Bohužel se nesplnila. Rozvoj nemoci je extrémně rychlý a po pár hodinách bylo jasné, že jde skutečně o peronosporu.
Žlutě olejové skvrny – příznaky nemoci
Takže ony by ty neúrodné roky skutečně byly, ale příroda je trošku popřena chemií. Za stabilní úrody vděčíme chemickým koncernům, které produkují „úžasné“ přípravky na ochranu rostlin a rostliny přežijí i s úrodou ve zdraví. Je pravda, že občas je mně rostlinek líto, když si představím ten jejich život. Od října do dubna spí, pak se vzbudí a pročistí cévy tradičním jarním slzením. Následují 2-3 týdny klidného růstu zelené hmoty do období květu.
Zřejmě nejšťastnější období v životě révy. A pak už je čeká jen chemie, chemie, a zase chemie… Jsou to takoví života neschopní jedinci, neustále závislý na drogách. Ale oni za to nemůžou, jak jsme si je vyšlechtili, tak je máme.
P.S. Pro zastánce antrophosofie připomínám, že v sobotu 26.6. byl úplněk. Jak známo Měsíc vytahuje plísně a houby z půdy na rostliny a ve fázi úplňku má nejvyšší vliv.
Jaroslav Prajza