Dnešní praxe je taková, že pokud chcete mít vinici (bez ohledu na to, že to nejde, protože jsme v EU), musíte si vybrat vhodnou podnož a na ni vám ve vinařské školce naroubují klon vybrané odrůdy evropské révy. Na přelomu 19. a 20. století totiž evropské vinice zdecimovala Mšička révokaz (saje na kořenech), zavlečená do Francie z USA spolu s okrasnou americkou révou. Jako nejlepší řešení se ukázalo být roubování evropské révy na odolné americké podnože. Protože v některých viničních půdách přežívá révokaz dosud, je nutné používat roubované sazenice, které jsou proti němu odolné.

Když opomineme fakt, že srůst podnože a roubu není moc harmonický, a že cizí hlava a mozek vlastně živí cizí tělo, tak došlo hlavně k tomu, že ve vinicích pěstujeme klony jednotlivých odrůd. Jak víte, klon je soubor jedinců stejného genotypu, které vznikly jako vegetativní potomstvo jedné rostliny.

Ve vinohradnictví se blížíme hitlerovskému ideálu, kdy vybereme vyvoleného jedince, údajně nejlepšího, kterému zrají ve stejnou dobu hrozny, takže můžeme sklízet i kombajnem, máme 3x výnosy… atd., toho pak rozmnožujeme do miliónů kopií. Tímto způsobem se samozřejmě ochuzujeme o nesmírnou bohatost, jakou nám příroda nabízí. Z těchto naklonovaných vojáků na vinicích získáváme uniformní víno, předem stanovených vlastností. Má to tu výhodu, že díky jasným znakům a charakteru vína můžeme „jednoduše“ rozlišovat jednotlivé odrůdy. Ovšem takové víno se dá porovnat s orchestrem, ve kterém hrají pouze bubeníci. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby jste v jedné vesnici žili například 4300x jenom Vy. Nebo ve škole měli stejných 30 dětí. Depresivní, ne? Tak zajímavý, jako je koncert tisíce bubeníků (nic proti bubeníkům) asi bude i víno vypěstováno z 1 klonu. A naopak podobný zážitek, jaký cítíme při poslechu orchestru s desítkami nástrojů, můžeme snad zažít i při ochutnávání vína, které je tvořeno nejenom bubeníky, ale originálními jedinci, kteří hrají i na basu, klavír, housle, harmoniku, píšťalku…Tyto originální jedince lze získat pouze generativním (semeny) množením révy. Dochází k pestrému genetickému rozptylu a za podmínky dodržení samosprášení hroznu tou samou odrůdou se jedná i o potomstvo „stejné“ odrůdy, ale naprosto rozdílné. Stejně jako u lidí. V tomto případě tedy získáme sazenice např. Ryzlinku rýnského, ale s různými vlastnostmi. Každá sazenice je jedinečná, jedna má sklon tvořit víc cukrů, další víc aromatických látek nebo kyselin.

Pole s vinnou révou, to je jako třída ve škole, vyskytuje se v ní lenoch, spáč, dříč, intelektuál, klaun. Právě takoví jedinci tvoří opravdovou třídu a celek všech těchto tříd, odlišných, jedinečných, vytváří „duch“ školy. Neplatí to samé pro víno? (N. Joly)

Poměr a zastoupení jedinců je vždy náhodné, tedy i vína každého vinaře budou jiná, nezaměnitelná. A hodnotilo by se, z jaké lokality víno pochází, od koho je a jaký to je ročník. Odrůda by už nebyla určující. Ve Francii nejsou odrůdy vůbec podstatné, i když je samozřejmě pěstují stejně jako my. Tam mají prostě Chateau …

Kde se skrývá pravda?

Problém je teda s tím révokazem. Aby se takové sazenice mohly pěstovat musela by být evropská réva proti němu odolná. I za minulých staletí se réva rozmnožovala právě sazením prutů z existujících starých rostlin, tak docházelo k tomu, že některé rostliny mohly být staré třeba i několik století. Že by toho už příroda měla koncem 19. st. dost a tak nás Mšičkou révokazem ztrestala? A my se zrovna vydali tu špatnou cestou ze dvou možných?

Vržení genetických informací do chaosu rozmnožení a zrod nových jedinců znamená taky možnost adaptace rostlin na změněné přírodní podmínky. Klon je pouze nová kopie staré rostliny, veškeré slabosti, nedostatky od ní přebírá, je zastavena ve vývoji. Lidstvo se pohlavním rozmnožováním adaptuje už několik tisíc let a je prokázané, že se dokáže adaptovat na mnoho nemocí nebo pozvolné změny podmínek.. Např. v JAR už bylo prokázáno, že matka infikovaná virem HIV porodila zdravé dítě a existují už lidi odolní proti této nemoci. V dnešní době je neetické a nehumánní nechávat žít jenom silné a zdravé lidi, kteří nemocem odolají. Ale proč by to tak nemohlo být u rostlin? Protože někdo chce vydělávat na prodeji sazenic a následně chemických přípravků do vinic a do vína?

Podle Nicolase Joly je správné řešení v nalezení odolných jedinců evropské révy v rámci genetického (pohlavního) rozmnožování. Ovšem podle platných zákonů je zakázáno na území ČR pěstovat pravokořenné (neroubované) sazenice révy vinné. Docela by mě zajímalo, jestli to řeší nějaký výzkumný ústav nebo je to nesmysl? Jen nevím, jestli to není přehnané srovnávat víno s orchestrem, přece jenom když člověk slyší třeba La Traviatu nebo Nessun dorma z Turandot tak je mu z takové hudby krásně, až na umření, a mráz mu běhá po těle. No, máme se na co těšit. Aspoň je to pěkná představa, že dovolíme přírodě stvořit takový orchestr v našem víně a my jako vinaři, tedy dirigenti, jen jemnými tvůrčími gesty dosáhneme skvělé symfonie. Úloha, kterou člověk má hrát vůči přírodě je úloha kreativní, umělecká, humanistická (N. Joly).

Ale z hrušky dolů, takové víno z nebe patrně na žádném koštu neochutnáme, ale i tak stojí za to vyrazit ochutnat ty naše pozemské…( „klonované“ :-)

„Ten kdo je pouze vojákem, je špatným vojákem,
ten, kdo je pouze profesorem, je špatným profesorem,
ten kdo je pouze továrníkem, je špatným továrníkem.“

Lyautey