DOLŇÁCKO WEB

Jeden jejich konec se nachází právě u nás, na jihovýchodní Moravě a druhý je až ve vzdáleném Rumunsku. Jejich široký oblouk zasahuje do sedmi států a spojuje střední Evropu s Balkánem. Po karpatských hřebenech během věků putovaly rostliny, živočichové i lidé, a tak oba vzdálené konce hor mají ledacos společného. Většinou se nám asi vybaví spojitost mezi moravským a rumunským Valašskem. Skutečně, salašnická tedy valašská kultura, je asi nejvýraznějším jednotícím prvkem celých Karpat. Vzájemných souvislostí by se však při podrobnějším hledání našlo víc. Za pozornost stojí již samotný název horstva.

Klaudios Ptolemaios byl významný řecký geograf. Žil ve 2. století našeho letopočtu a jeho působištěm byla pravděpodobně egyptská Alexandrie. Zabýval se především sestrojováním map a jeho poznatky byly základem kartografie až do 16. století. Pro nás je však zajímavé, že už na mapách Evropy, které sestrojil, se objevilo označení Karpates oros – pohoří Karpaty. V době kdy žil a tvořil Ptolemaios, obývali karpatské pohoří Thrákové a pravděpodobně z jejich slovníku pochází slovo karp, což znamená kámen nebo skálu. Stejný význam má i současné albánské slovo karpë a shodný kořen slova vytušíme i v názvu makedonské hory Crna Krpa – Černý kámen. V češtině se nám slovní základ Karpat připomene ve slovíčku krpál – prudký kopec. Vraťme se ale ještě na chvíli mezi Thráky. Za jejich kolébku bývají pokládány jižní Karpaty, posléze však osídlili celou východní polovinu Balkánu a postupně se rozdělili na mnoho kmenů. Jedním z nich byli i Karpové (Carpi), kteří v Ptolemaiově době obývali východní svahy a podhůří Karpat.

Na Thráky si však můžeme vzpomenout i při jiné příležitosti. Jedním z jejich bohů byl totiž Dionýsos neboli Bakchus. Jako bůh vína a bujného veselí je znám spíše z řecké mytologie, ale do Řecka se jeho kult dostal právě z Thrákie. Jak ale Bakchus souvisí s naším koutem Slovácka? Až opět zavítáte do Uherského Hradiště na Slavnosti vína, určitě si v průvodu všimnete alegorického vozu, na kterém bude vedle sudu s vínem stát chlapík silnější postavy, oblečený v bílém hábitu, s věncem révy obtočeným okolo hlavy a společnost mu budou dělat lehce oděné krásné dívky. To je právě Bakchus a jeho bakchantky – mainady, které podle pověsti v alkoholovém opojení a náboženském vytržení zaživa roztrhaly bájného pěvce Orfea. Dá se říci, že thrácký Bakchus je prostřednictvím různých vinařských slavností oslavován dodnes a dokonce i v opačné části Karpat, než ve které před staletími vládl.

Na závěr by se ještě slušelo krátké etymologické zamyšlení nad tou částí Karpat, která je nám nejbližší. Okolo názvu Bílých Karpat existuje několik více či méně pravděpodobných spekulací. V minulém století se někteří botanikové domnívali, že přídomek Bílé je odvozen od rozsáhlých porostů kavylových stepí, jež se v podhůří našich Karpat kdysi vyskytovaly. Kavyl je totiž zajímavá stepní tráva kvetoucí dlouhými bílými osinami a právě ony mohou při větším množství vytvářet rozsáhlé bílé plochy. Dnes se kavyl nachází v Bílých Karpatech jenom v nepatrných zbytcích na Kobylí hlavě u Hluku. I v minulosti však rostl především v nížinách a pahorkatinách a tedy asi jen ztěží mohl dát název celému pohoří. Zajímavý objev v této souvislosti učinil před lety zoolog a publicista Pavel Bezděčka. Při pátrání po původu názvu Bílých Karpat nahlédl do starých map a zjistil, že v roce 1692 si nechal kartograf Giacoma Cantelli da Vignola vypracovat derivát Komenského mapy Moravy. A právě na něm je poprvé doloženo označení Bílých Karpat jako Montes Albi, tedy Bílé hory. Bezděčka se domnívá, že bělostný přívlastek získalo pohoří díky své výškové členitosti. Bílá sněhová pokrývka horských hřebenů se totiž oproti mnohem teplejším pahorkatinám a nížinám v Pomoraví a Pováží drží mnohem déle a je velmi nápadná. Přesto existuje ještě jedna možnost, jak přišly Bílé Karpaty ke svému jménu. Na slovenské straně pohoří totiž vystupuje podél hřebene pás vápencových skal, zvaných bradla, jejichž bílá barva výrazně kontrastuje s okolní krajinou a je dost pravděpodobné, že právě od nich byl název odvozen.

Článek byl zpracován ve spolupráci se Vzdělávacím a informačním střediskem Bílé Karpaty, o.p.s.
Psáno pro www.dolnacko.cz a časopis Krajem Sv. Antonínka.