DOLŇÁCKO WEB

Většina turistů navštíví Bílé Karpaty v květnu nebo v červnu, kdy zde rozkvétá množství vzácných orchidejí a dalších chráněných druhů rostlin. Jejich zádumčivou a melancholickou tvář zná jenom málokdo. A tak i přesto, že se o slovo přihlásil listopad, vyrazil jsme na putování po karpatských loukách a lesích. Začali jsme v Horní Němčí, odkud jsme pokračovali přes PR Drahy do lesů a dál až na Přední louky. Někde tím směrem se totiž ukrýval cíl naší cesty, prastaré keltské hradiště.

Je to skutečně tajemné a zajímavé místo. Člověk, který místní lesy nezná, by jej hledal velmi obtížně. Dodnes je obehnáno zbytky obranných valů, které jsou místy přes 2 metry vysoké. Na západní straně podle tvaru terénu a rozházených kamenných bloků lze vytušit bývalou vstupní bránu. Nedaleko ní se nachází mohutný dub a v jeho větvích mají postaveno své velké hnízdo čápi černí. Když jsem zde byl poprvé, vykukovala z něj bíle ochmýřená mláďata. Nyní však byli čápi na cestě do Afriky a tak jsme se mohli bez obav, že bychom je rušili, procházet ztichlým lesem a vstřebávat podzimní náladu. Představovali jsme si, jak asi život na hradišti kdysi probíhal a jak vypadala okolní krajina. Zcela jistě nepůsobila tak opuštěně, jako v současnosti. Na místo lesů a luk, zde byly stavby, cesty, pole a určitě zde bylo celkem rušno. Povídali jsme si o tom, jak s dávnými Kelty sice nesdílíme stejný čas, ale zcela jistě stejný prostor a jak se tento prostor v průběhu doby mění. Vzpomněli jsme si i na mayské pyramidy zarostlé ve středoamerické džungli. Také ony byly v minulosti centry kulturní krajiny, kterou posléze převzala opět divočina.

Abychom si z tohoto místa odnesli kromě zážitků i nějakou památku, zkusili jsme vytvářet frotáže. Přikládali jsme papír na kmeny stromů, listy, kameny i přímo na půdu, přejížděli je křídou, hlínou nebo vlhkou trouchnivějící větvičkou a vytvářeli tak obtisky krajiny. Je to způsob, jak si z výletu můžete odnést kus místa, a přitom vše zůstává v původním neporušeném stavu. Zkoušeli jsme také s šátkem přes oči poznávat stromy po hmatu i vůni a na závěr jsme se pustili i do landartu. Tak se totiž nazývá umění vytvářené pomocí přírodnin přímo v krajině. Obrazec, který po nás před hradištní branou zůstal měl symbolizovat víru a naslouchání. Ne díky získaným informacím, ale spíše kvůli zážitkům zůstalo toto místo pro všechny účastníky exkurze výjimečným a zajímavým. Důležité bylo jistě poučení, že nevšední místa, na nás mohou čekat hned za humny.

Po návratu do Horního Němčí, jsme věnovali trochu času i ornamentům. Kdo chtěl, tak se mohl seznámit s jeho historií, symbolikou a také si vyzkoušet některé nevšední techniky jeho tvárnění. Tím jsme na závěr dne propojili přírodní krásu, dávnou historii, tradici i umění a myslím si, že to byl pro všechny inspirativní prožitek. Mnozí si totiž v průběhu dne vzpomněli na jiná zajímavá místa v okolí svých bydlišť a tím se vlastně vyplnil nevyřčený cíl celé akce. Schopnost vnímat genia loci nám totiž pomáhá pochopit naši identitu a posiluje náš vztah k blízkým lidem i krajině.

Karpatské louky

Lesní vernisáž frotáží