DOLŇÁCKO WEB

Hlavními aktéry nejsou masky jako v jiných oblastech uherskohradišťska, ale chasa krojovaných chlapů, kteří s typickým zpěvem a charakteristickým tancem putují od domu k domu. „Maškary“ jsou nahrazeny „pátým kolem u vozu“, na němž krojovaný pár, vhodným způsobem ke kolu připevněný, divně tančí, motá se a pokrucuje. A aby to páté kolo bylo opravdu páté, je velmi důležitou součástí fašankového průvodu vůz : vůz, který se pro tento jediný den změnil z vozu normálního na fašankový …

Hlucká chasa využívala povozů sedláků či „koňařů“ jak jsme už děcka říkali. A tak jak „koňařů“ ubývalo, ubývalo i vozů, až zbyl jen jediný : vůz Franty Uhlíře. Byl fortelný, s plnými bočinami, takový těžký, z tvrdého a vyzrálého dřeva … Uskladněný pod kůlnou shořel. Ani nevím, proč kůlna hořela : říká se, že nešťastnou náhodou, jiskrou od souseda, nic to ale nezměnilo na situaci, že jsme byli bez vozu a tím i bez „pátého kola“. Jeden ročník jsme zvládli bez formana s vozem a abychom další ročníky zvládli, začali jsme se shánět po vozu novém. V průběhu dvou let se nám podařilo sehnat vozy čtyři, ale žádný nebyl kompletní.

Na Památkových domcích jsme - mám na mysli tanečníky souboru s námi „domkovými“ - pod dohledem odborníků vozy rozložili na jednotlivé části, prohlédli a začali vybírat a skládat. Výsledkem byl vozíček sice pěkný, ale se špatnými, značně poškozenými, koly. Tak jsme vybírali kola znova, ale na daný průměr os žádná jiná nepasovala. Znovu vybírat a skládat. Zvítězila varianta, jehož podstatné díly daroval bývalý člen souboru. Koupili se ženou starší rodinný domek a v jeho útrobách, na půdě pod senem, objevili vozík. Ceníme si toho, že přestože měli i jiné, zejména po finanční stránce zajímavější, nabídky, vůz darovali. To je první poděkování …

Pan Uhlíř a zejména Jirka Kotačka kteří věnovali svůj čas a po sobotách se snažili „našemu přání“ vyhovět. Pan Kotačka, zdatný kovář a podkovář, každý detail prohlédl, opravil či zhotovil nový. A tak na voze můžeme objevit nová kování, zákovky, nábojky a já nevím jak jiné drobnosti pojmenovat, ale jsme rádi, že zejména děti, objeví longo, lušně či šlajfu a projedou se na voze s košinkou. Za to patří druhé poděkování …

Bez koní by nebyl fašankový průvod dokonalý : to jsme poznali posledně, kdy nazdobený vůz čekal na Domkách a forman s koňama nikde. Letošní rok jsme oslovili paní Lenku Zapletalovou : je majitelkou stáje JURÁŠEK a ochotná koníka i se „šoférkou“ zapůjčit. A to také není tak jednoduché. Kůň se musí vhodně připravit, aby byl schopen se na silnici v běžném provozu orientovat a nezpanikařil. Musí být zásoben krmivem a vodou, kočí musí mít „oči na stopkách“ a celé odpoledně sledovat. Jim tedy patří poděkování třetí.

Máme tedy vozy dva a myslíme, že jsme odvedli kus pěkné a potěšitelné práce. Vůz je lehoučký, snadno ovladatelný a lahodí oku. O tom jsme se přesvědčili už při „zkušební jízdě“ : hoši sami sebe „zapřáhli“ a odvezli nářadí panu Kotačkovi až domů.

A jaké využití ? „Parkovat“ bude v průjezdu Památkových domků a dá se s ním nejenom jezdit po fašanku, hodí se i do průvodu na Dolňáckých slavnostech či k výletu souboru na pouť k Antonínku …