DOLŇÁCKO WEB

Úroveň silnice vedoucí kolem domu za humna, na hřbitov a do cihelny nebyla tehdy ještě tak nízko, jako je tomu dnes. Přesto se mně při pohledu ze silnice zdálo, že dům a jeho vstupní dveře jsou příliš vysoko. Když ale v r.1929 napadlo hodně sněhu, nezdál se vchod do domu ani pro mne, tehdy ještě předškoláka, tak namáhavý. Zcela jiný pocit jsem však měl, když otec proházel na cestě sníh, aby tak vytvořil chodník až na roh Kožíkova domu, kde se tehdy ulice zvaná „Psinec“ zatáčela dolů k hasičské zbrojnici a dál k hlavní ulici městečka Hluk. Tehdy se mně ta sněhem proházená cestička jevila spíše jako hluboký úvoz, ve kterém jsem se zcela ztratil. Tehdy napadla nebo byla naváta více než jeden metr silná vrstva sněhu a ten můj pocit byl ještě umocněn po stranách navýšeným sněhem z vytvořeného chodníku.

Na hlavní ulici v Hluku a na silnicích do Uh. Hradiště, do Uh. Brodu či do Uh. Ostrohu byla situace stejná. V té době naštěstí moc aut ještě nejezdilo. Tehdy se jezdilo většinou na saních tažených koňmi. Vlastníci koní často během zimy vyjeli na saních s dětmi, aby protáhli trochu své koně a aby také udělali radost svým dětem a jejich kamarádům. Jezdívali s nimi na Babí Horu nebo po silnici až ke kříži u Dolního Němčí a zpět.

Během třicátých let minulého století se však počet aut začal zvyšovat a narůstaly problémy se sněhem na silnicích. Sníh se musel ze silnic odstraňovat. Odhazoval se nejprve ručně lopatami, aby se usnadnila nejen narůstající autobusová doprava, ale také aby se zajistila práce pro nezaměstnané. Během II. světové války, bylo odhazování sněhu lopatami dokonce nařízenou prací. Z každé obce musel být vyslán nařízený počet dospělých mužů na odhazování sněhu z okolních silnic. Hlavně se však udržovala silnice do Uh. Hradiště. Na této silnici obci Hluk připadal úsek ležící v jeho katastrálním území, tedy až do míst, kde je dnes nedaleko silnice vodárna. Tam bývalo a i dnes je napadáno nebo naváto nejvíce sněhu. Proto se tam také vždycky stavěly protisněhové zábrany. Organizaci těchto prací sice řídil okresní úřad, ale vysílání jednotlivých pracovníků na odhazování sněhu řídil starosta obce. Prováděl to tak, že určil několik domácností postupně podle čísel domů a tak se vystřídaly během zimy muži všech domácností obce. Ženy sníh neodhazovaly. Sníh se odhazoval na příkopy a podél silnic se tak hromadily hradby sněhu, který při jarním tání musel odtékat dobře a pravidelně udržovanými příkopami.

Co dělali lidé se sněhem na svých dvorech, chodnících a cestách kolem domu ? Nečekali až sníh na jaře odtaje a rozlije se po dvoře. Tehdy dvory nebyly vydlážděné a neměly kanalizaci a tím neměly zajištěný odvod vody vzniklé táním sněhu. Proto sníh ze dvora vyváželi do zahrad nebo do svých blízkých polí, aby se ho zbavili a současně tak zajistili dostatek jarní vláhy pro svá pole. Pokud měli někteří lidé pole daleko, vyváželi sníh do blízkých potůčků nebo do potoka Okluky. Sníh kolem vlastního domu si každý bez nabádání nebo dokonce bez nařizování odklízel sám. Dnes se někteří lidé lopaty štítí a žádají, aby sníh odklízela místní samospráva.

Dnes je práce s úklidem sněhu usnadněna, protože je k dispozici řada technických prostředků pro jeho rychlé a méně namáhavé odklízení. Jsou k dispozici nejen malé sněhové frézy pro odklízení sněhu z chodníků a ze soukromých ploch, ale také mohutné stroje s velkým výkonem na odklízení sněhu z ploch pro sportovní účely, z parkovišť a náměstí. Mohutné zemní stroje dnes naloží odhrnutý sníh na nákladní auta o velkém ložném prostoru a odvezou ho kamkoliv do nejbližší řeky.

Bohužel tato technika však dnes také umožňuje nákladné převážení sněhu z hor třeba až do města jen proto, aby se mohly předvést různé zimní sporty ve velkých městech jako tomu bylo nedávno v Praze a v současném zimním období v Karlových Varech.