Pan Emil Hauptmann se narodil v roce 1940 ve Dvoře Králové nad Labem. Pracoval jako aranžér a jako kulturní referent. Studoval u profesora J. Dudeška na SUPŠ Uherské Hradiště obor modelářství a návrhářství obuvi a módních doplňků.

18.srpna 1974 se vapravil se svými kamarády na Svatý Hostýn na mariánskou pouť, kde hráli náhodným kolemjdoucím improvizované loutkové divadlo. Neuvědomili si, že termín konání pouti připadá na srpen, tedy měsíc, kdy si většina lidí v tehdejším Československu připomínala výročí sovětské okupace, měsíc, kdy StB zvyšovala pohotovost, aby zabránila jakýmkoli veřejným akcím. Právě v improvizované hře zazněly kritické narážky na tehdejší komunistický režim i na sovětskou okupaci. Loutkoherci byli sledováni policií, zatčeni a velmi tvrdě odsouzeni u kroměřížského okresního soudu za údajné pobuřování. Kromě Emila Hauptmanna, který dostal nejpřísnější trest – dva a půl roku nepodmíněně, dostala také Lenka Fialová osmnáct měsíců v první nápravné skupině. Oběma loutkohercům se podařilo po roce 1980 emigrovat. Policie zametla nejen s loutkoherci, ale také s jejich loutkami. Postavičku vojáka Kabáta, Škrholy a Kolombíny nechala zničit.

Emil Hauptmann spolupracoval s Hermínou Týrlovou. Výtvarně se podílel na mnoha animovaných filmech (většinou anonymně). Jmenujme alespoň filmy: Já a můj dvojnožec a Já a Bělovous Zrzunda.

O perníkové chaloupce

V chaloupce se dějí věci:
ježibaba topí v peci
a Mařenka s Jeníčkem
cpou si kapsy perníčkem.

Obsazení:

režie - Marcela Šáchová, šašek - Alena Novotná ml., loutkoherci (zleva) - Barbora Orsáková, Martina Kolísková, Iveta Mátlová, Petra Hájková, Eva Křiváčková