Co vám budu povídati, rozhostila se ve mně radost nesmírná. Kdo může v dnešní době opovrhnout nějakou tou kačkou navíc. Hned jsem viděl ty nosné témata (rozuměj žádné) a představoval si jak tu napíšu větu: Letošní fašank byl krásný, počasí nám přálo, nikdo se nezranil. Jaké je krásné, že mladí mají zájem o folklor. Pojedli jsme, popili, pozpívali, zatančili, všichni byli veselí a jsme tu. To bych musel být novinář, abych z toho zplodil článek.

Otevíráme zlatou bránu

Pravdou je, že letošní fašank byl skutečně výjimečný. Tak dlouhý fašankový večer jsem ještě nezažil. A hlavně tak radostný. Kolikrát se vám stalo, že vám na fašanku tečou slzy štěstí?

Z památkových domků jsem odešel trochu dřív, takže vlastně nevím, jak dlouhý byl ten pravý fašankový večer. Všechna čest fašanku, ale biatlon je tak zajímavý sport a olympiáda pouze jednou za 4 roky. Vůbec celý víkend byl zničující a po fašanku jsem měl fakt dost. Ale nelituju, že jsem dožil půlnoci a zažil krásnou sladkou tečku fašankového večera v podobě čerstvé olympijské vítězky. To bylo radosti. Ani vám to nebudu líčit. Stačí jenom říct, že jak se mně hrozně chtělo spát v podstatě hned od nedělního rána, tak jsem pak v 0:30 nemohl a nemohl usnout.

Krize pominula

Letos jsem si vůbec nebyl jistý, jestli bych radši neměl fašank vynechat. Vždyť je čas krize a modrá radnice nám ještě posvětí, aby jsme projídali a propíjeli budoucnost našich dětí nebo jejich vzdělání, či jak se to říká. S obavami jsem přišel před MÚ Hluk, jestli zase dostaneme povolení a tam se ta stísněná atmosféra z krize uvolnila. Pan starosta nám oznámil, že fašank přijela studovat paní profesorka z UK Praha, oboru Antropologie hudby a její ovečky, teda asi i nějaký beránek tam byl, to jsem tak přesně nemapoval. Hned jsem se jedné ovečky ujal. Moje srdéčko poskočilo radostí, že vlastně dnes nebudeme nic zbůhdarma projídat, propíjat, ale že celé to dnešní rozdávaní radosti a konzumace poslouží ke studijním účelům a ke vzdělání a budoucnosti našich dětí. Slastný to pocit.

Poděkování a přání

Poděkování patří panu Hrubému za poskytnutí boří na ozdobu vozíku. O kterém jsme se shodli, že by si zasloužil natřít za ty odvozené metráky dětí a bůčků, a vína, slivovice… Akorát bylo hrozně pokořující to tahnutí vozíku, aspoň si myslím, já jsem ho teda netahl. Možná by nebylo od věci, kdyby některý z městských zastupitelů-fašankářů navrhl investici do obecního oslíka. Snili jsme, že by to bylo kouzelné a jedinečné, jak by jsme mu uvázali před čumák šavlu s bodlákem. Obecní býk nebo kozel, to už ztratilo smysl, ale nová doba přináší nové výzvy. Navíc teď, když se má městská posádka údržby stěhovat do areálu ZD to všechno do sebe zapadá. Zvíře působí pozitivně na psychiku lidí a k fašanku by přitáhlo víc lidí, hlavně teda dětí. A odsud je to už jenom krůček k folkloru. Poděkovaní patří taky manželům Jelénkovým za teplo a pohoštění na památkových domcích a vůbec všem aktivně zapojeným do fašanku.

Přiznám se vám, že na fašank se vždycky těším i kvůli těm typickým písním, že se naučím nějaké zase další nové sloky. Ale poslední dobou se mně zdá, že se pořád zpívá těch plus mínus 10 stejných. Doufám, že pro příště dá mužský sbor hlavy dohromady a zavzpomíná na své mládí. Pár pro inspiraci:

• Měl jsem já galánek jak na hrušce květů a včíl mám len jednu, nehodí sa k světu
• Jedna baba z Hodonína druhá baba z Třebíče, potkaly sa na nádraží, táhaly sa za …(vlasy)
• Postavil ju ke hrušce, aby rovno stála, dál jí klásek do ruky, aby sa s ním hrála
• Jeden beran dvá berani obá stejnej srsti, podívaj sa moja milá, co to držíš v hrsti
• Ej dala bych ti dala, ej třeba pod rebríkem, ej keby sa nedíval, ej farár s kostelníkem

Nebo se to nezpívá jenom proto, že to prostě ti mladí neumí? Nebo jsme chtěli být slušní před Pražákama? Asi vím, zřejmě tam není tak zdatný zpěvák, co by to začal.
Stopy na mně fašank nějaké zanechal.

Ale ta Martina, ta je prostě úžasná!!!

Hlucká fašanková chasa 2010