27.10.2011
Před časem za mnou přišel kamarád Zdenek s prosbou, jestli bych mu neozdobil sklep na víno malovaným ornamentem. Času však bylo málo, protože Zdenek chtěl vše stihnout před odjezdem do Anglie, kde nyní i s přítelkyní pracuje. Napadlo nás však jedno zajímavé řešení…
Když chodím po Hluku a na družstevním sklepě, na náměstí i na památkových domcích vidím svoje ornamenty, říkám si, že je to tak trochu nuda. Nebýt malůvek paní Marie Páčové, tak by ze současného hluckého ornamentu vymizela různorodost osobních stylů a to by byla velká škoda. V malovaném ornamentu se totiž odráží rozdíly nejen mezi různými regiony, ale i mezi jednotlivými tvůrci. Jak by to asi vypadalo, kdyby si každý zájemce namaloval ornament sám? Rozhodně by to bylo znamení, že je tato část lidové tvořivosti opět živá. A to je také neskromný cíl ornamentové expozice i tvořivých dílen na památkových domcích – inspirovat lidi k individuální tvořivosti a k navazování na tradici.
Když jsem řešil problém, jak v krátkém čase stihnout namalovat Zdeňkovi sklep a ještě zvládnout i další povinnosti, napadlo mě jednoduché řešení. Zdeňkova přítelkyně Vlasta ráda maluje a kreslí, a tak stačilo ornament pouze předkreslit, navrhnout barevnou skladbu motivů a zbytek práce jsem přenechal jim. Konečný výsledek mě mile překvapil. Stále v něm sice rozeznávám svůj kompoziční rukopis, ale v mnoha drobnostech se motivy od předlohy odchýlily. Pro jiného člověka to jsou možná nepodstatné detaily, ale já jsem rád, že ornamentová monokultura jednoho autora byla narušena. Zdenek s Vlastou navíc získali ke své ornamentu osobnější vztah a jistě jej nevnímají jako pouhou folkloristickou kulisu.
Foto: Zdenek Pospíšek
Více fotek naleznete ve fotogalerii.
Ladis