DOLŇÁCKO WEB

... po horší noci jsme už po rozednění roztápěli. „S pomocí boží začněme“, žehná Hája (tetička Lekešova) a už se ujímá vedení akce : „Neco málo vody na dno a první dávku šup do kotla ! A míchat !“ Míchat hodinu, dvě a po hodinách čtyřech „oheň zasypat trávů, odstavit, ocedit šupky a kostky“, velela. Vonělo to už dávno před tím, ale šleháním březovou metlou přes síto do připravené nádoby – to se teprve rozlila vůně ! Znovu zatopit, nalít zpátky a míchat, uvést do varu a stále míchat. A sledovat, jak ve varu dílo „šušká“. „Čujete to ? Nečujete ? Tak poďte blíž !“ A opravdu. Šuškalo. I netrénované ucho pozná ten rozdílný zvuk ...

Jednoduché slůvko – šušká. A co všecko vyjadřuje, co všecko je za ním skryto ! Dovedete si to představit ? Naši předci dovedli nádherně vyjadřovat jemné odlišnosti, nuance ...

Pro nás slůvko znamenalo ukončení nekonečného míchání a hlavně „povinnost“ koštovat. „Lizačků“ kontrolovat hustotu („namočená špička mosí držat hore“), okem barvu a lesk, olíznutím chuť („z luskaček sů tmavší, ale z durancijí majů trnky lepší chuť“). Samozřejmě, že jsme koštovali už spíš, ale pravá, nedoslazovaná povidla z dobře vyzrálého ovoce ty nelze s ničím zaměnit ...

Ty naše jsou i BIO. Ovoce pochází z Boršic, ze sadu Tondy Zlomka. Trhali jsme ve čtvrtek a vybírali jen naprosto bezvadné plody. V pátek jsme „trénovali“ : jak hoří oheň, jak míchat, jak ovlivnit průběh v případě nenadálé události. A také upravit, vyčistit a zkontrolovat nářadí, pomůcky, síto... Nic jsme nechtěli ponechat náhodě. A že tomu předcházelo i dlouhé období příprav, nákupu a shánění přípravků nemusím zdůrazňovat. A kdo podobné akce organizuje, připravuje a chystá určitě pochopí, že i právo dokumentace a „prvního článku“ si osobuje a mu patří ...

Křest je tedy za námi. Myslím – a ani se nebojím říct to trošku hlasitěji – že se nám „vaření trnek“ vydařilo. I místostarosta to jistě potvrdí. Končili jsme unavení a pozdě v noci, s umazanými ústy a tvářemi – prostě od trnek. Navařili jsme pochoutku, takovou tu pravou, opravdovou a nezaměnitelnou, bez které si nelze představit „vdolek, vdoleček, pěry či starodávné patenty“...

A nakonec - ani krajíc chleba s trnkama není k zahození ...