Jste zde:

Byuo to v měsíci červenci

19.07.2009

Byuo to v měsíci červenci : obilé dozrávauo a pán farář si vyšli na procházku, aby sa nadýchali čerstvého vzduchu. Dyž sa vracali, stavili sa v hospodě a dali si pivo. V rohu seděli štyřé chuapé a hráli karty.

Už byli trochu podkúření a vouajú na velebného pána, aby si sedli k ním. Velebný enom tak mrknú, vidijú lumpiska. Dyž ale ich vouali podruhéj a potřetí, tak šli. "Patří sa naščevovat", říkajú si. "Velebný pane, uděuáme sázku", říká jeden z nich. "Podivajte sa : dyž to uděuáte, my dáme pět litrů vína, dyž to neuděuáte, dáte pět litrů vy !" "A co to má byt ?" chytli sa na špek farář. "Že zitra na kázání neřeknete : Andulko, mé dítě, vy se mi tuze líbíte ?" Velebný pán sa podivajú a pravijú : "Šak sem vás v kostele neviděu, co ste sa zebrali, tak teda puatí !" V nedělu ráno - kostelník neměli ešče ani kosteu otevřený - už stáli všeci štyřé u dveří. "Co enom ti tady chcú", přemýšlá kostelník, "do kosteua nechodijú, snád nejdú za dňa vykract kosteu?" Jak otevřéu, chuapi hned dovnitřku a už sa tuačijú na chóru. Pěkně dopředku, aby byli přímo proti velebném pánovi.

Mša začaua. Dyž došuo po kázání, velebný pán vážným krokem idú na kazatelnicu. Řeknú ceremónie, keré majú a spustijú : "Drazí v Kristu. Jak hrozné je to dneskaj na světě, dyž sa díváme na tú našu muádež ! Řítí sa mnohdá po šikméj ploše do bezedného propadlišča. Včéra večér sem šéu po ulici, děcka sotvá odrostené škole a už si šuškajú : Andulko, mé dítě, vy se mi tuze líbíte ! A gdo za to može ? Ti na tom vrchu, ti to zapuatijú, ti na to dopuatijú !" A dívajú sa přímo na tych štyrech na chóře ...

Fero