Černá kuchyně

21.6.2008

Víte, že malovaný lidový ornament kdysi vznikal v černých kuchyních? A že jedním z nejstarších motivů byl had? A jak s tím vším souvisí Josef Mánes? Tak právě o tom je tento článek.

Černá kuchyně vznikla přesunutím otevřeného ohniště z jizby do hospodářské části domu (síně). Jejím základem byl kamenný nebo zděný podstavec, na kterém se rozdělával oheň a odehrávalo se zde i samotné vaření. Byl přistaven ke stěně oddělující černou kuchyni od jizby. V této stěně byly těsně nad stolcem umístněny dva otvory, které ústily do pece. Sloužily k vyhřívání pece a jizby a také k pečení chleba. Komín ústil do černé kuchyně rozevřeným sběračem dýmu přímo nad ohništěm. Kouř tedy stoupal podél stěn do otevřeného komína a zanechával na nich černou vrstvu sazí. Odtud je také odvozen název těchto kuchyní.

Aby se hospodyňsky alespoň na čas zbavily sazí, tak stěny černé kuchyně přemazávaly směsí bláta, plev, dřevěného popela a koňského trusu smíchanými v horké vodě. V této nové vrstvě ještě před jejím zaschnutím vytvářely jednoduché motivy. Prsty smazávaly čerstvý nános, v místě kresby pak prostupovala na povrch spodní sazová vrstva. Základním motivem byly svislé vlnovky, někdy nazývané „háďata, hady“ (Horňácko, Luhačovské Zálesí) nebo také „malování na vodu“ (Strážnicko). Na ně pak mohly navazovat úponky a stylizované větvičky vytvářející dohromady strom života. Občas se také objevoval stylizovaný motiv kohouta a ptáka „chocholáčka“. Všechny tyto motivy měly zřejmě v očích svých tvůrců magický význam.

Autorem jedné z nejstarších zmínek o tomto způsobu výzdoby byl významný český malíř 19. století Josef Mánes. Ten v roce 1854 navštívil Podluží, kde ve Staré Břeclavi obdivoval umění tehdejších maléreček. Kromě barevných ornamentů na žudrech jej zaujala i výzdoba černé kuchyně, při které si malérečka pomáhala slepičím pařátem.

Foto

Ladis